invazivni-druhy@centrum.cz

česky  |  polski
Invazivní druhy
 

Co to jsou invazivní druhy a proč proti nim bojujeme?

Na našem území se kromě přirozeně rostoucích a lidmi záměrně vysázených rostlin vyskytují také rostliny, které označujeme jako invazivní. Toto označení dostaly, jelikož velmi rychle obsazují nová území, čímž vytlačují původní druhy a mohou také pozměňovat poměry živin v půdě. Navíc zhoršují přístupnost pozemků a zvyšují náklady na údržbu krajiny. Některé z nich jsou velmi škodlivé lidskému zdraví. V našem území jde zejména o bolševník a křídlatku.

Odkazy:

Invazní druhy - Agentura ochrany přírody a krajiny

Nepůvodní a invazní druhy - Ministerstvo životního prostředí

Invazní rostliny - Botanická ústav Akademie věd ČR

 

Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum), Bolševník Sosnowského (Heracleum sosnowskyi)

Jak jej poznáme?

Bolševník je dvouletá až vytrvalá rostlina, dorůstá výšky až 5 m. Původně byl bolševník součástí vysokobylinné vegetace pod hranicí lesa mezi nadmořskými výškami 1500 a 1850 m v oblasti Západního Kavkazu.

Semenáčky bolševníku vzcházejí velmi brzy na jaře, v prvních letech po vyklíčení vytváří přízemní listovou růžici a v tomto stadiu většinou přetrvává 3 až 5 let, v nepříznivých podmínkách i 12 let.

V prvním roce klíčí ze semene zpravidla již v půli února (někdy i dříve), vytváří pouze listy a shromažďuje zásoby v mohutném kořeni. V druhém až pátém roce (ale možná i později) pak vytvoří listovou růžici a vyžene mohutnou květní lodyhu s květenstvím. Lodyha je dutá, brázditě žebernatá, narůžověle až fialově skvrnitá, může mít průměr až 10 cm.

Listy jsou veliké, řapíkaté, zvláště přízemní, dosahují nejčastěji délky 50–150 cm. Řapíky jsou oblé bez zřetelného žlábku.

Kromě bolševníku velkolepého roste v Česku ještě bolševník obecný (Heracleum sphondylium), který se svému příbuznému trochu podobá. Není vyloučeno, že se v místech společného výskytu oba druhy kříží. V některých evropských zemích dochází k invazi dalších tzv. „obřích bolševníků“ podobného vzhledu a vlastností, konkrétně jde o druhy bolševník Sosnowského (Heracleum sosnowskyi).

 

vložit LINK obrázku vložit LINK obrázku 

vložit LINK obrázku

 

Proč je nebezpečný? / Čím nám škodí?

Je silnou invazivní rostlinou, osidluje téměř veškerá stanoviště, nejvíce se šíří podle cest a vodních toků. Obvykle nejdřív ovládne ruderální stanoviště, pak se začne šířit i na vlhká a na živiny bohatá stanoviště v okolí, odkud postupně vytlačí konkurenčně silné byliny. Daří se mu to zejména proto, že jeho semena vyklíčí velmi brzy na jaře, rychle přerostou většinu rostlin a vytvoří zákryv. Časem se vytvoří souvislý porost, který zcela znemožní růst ostatních rostlin.

Přirozené šíření zajišťují semena roznášená větrem a tekoucí vodou, dále semena zachycená na dobytku či pneumatikách. 

Bolševník však znamená také velké nebezpečí pro zdraví člověka. Lodyhy a listy obsahují fototoxické furanokumariny, jež ve tmě jen dráždí kůži, na denním světle (UV záření) však způsobují těžké poleptání a puchýře (popáleniny 3. stupně). Prvotní kontakt s rostlinou a jejími šťávami je bezbolestný, fototoxické reakce se aktivují obvykle po 15 minutách osvětlení. Zánětlivá zranění se objevují po cca 24 hodinách, jejich rozsah závislý na množství šťáv, kterými byl člověk potřísněn, délkou jejich působení a obranyschopnosti poškozeného, jsou velmi bolestivá a velmi těžce se hojí. Jejich pozůstatky (pigmentace a jizvy) zůstávají patrné přinejmenším celé měsíce, někdy se objevují dlouhodobější následky v podobě vyšší citlivosti poraněných míst na UV záření nebo vyrážek (až několik let). Dlouhodobým následkem mohou být občasné vyrážky (často iniciované slunečním zářením).

U obzvlášť citlivých jedinců mohou už samotné výpary z většího množství pokosených rostlin vyvolat pálení v krku, závratě, nevolnost a slzení v některých případech může dojít i k úmrtí.

odkazy na jiné weby

  

Křídlatka japonská (Reynoutria japonica), křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis), křídlatka česká (Reynoutria x bohemica)

Jak ji poznáme?

Křídlatka je vytrvalá rostlina s výrazně článkovitými dutými, dužnatými, křehkými stonky vyrůstajícími z bohatě rozvětvených, silných a dlouhých podzemních oddenků. Její domovinou je severovýchod Asie (Japonsko, Čína, Tajwan a Korejský poloostrov), kde obývá vlhčí údolí a horské svahy, vzácněji roste i na okrajích horských políček ve vyšších nadmořských výškách až do 2600  m n. m., většinou na chudé půdě. Do Evropy byla dovezena v první půli 19. Století.

Stonky, které vyrůstají již v březnu nebo dubnu, dorůstají do výše obvykle 1,5 až 2 metrů, jsou přímé a v horní části rozvětvené. V mládí jsou zelené s červenavým nádechem a později zůstávají tmavě kropenaté. Listy jsou lysé  s poměrně krátkými načervenalými řapíky dlouhými 1,5 až 3 cm vyrůstají na stoncích střídavě. Jsou holé, tuhé až kožovité s vyniklou žilnatinou jsou oboustranně zelené až světle zelené, mladé listy mají okraje stočené.

Je to rostlina dvoudomá, mnohokvěté lichoklasy dlouhé 5 až 10 cm vyrůstající z paždí listů jsou sestaveny do lat. které jsou delší než řapík listu. Pravidelné pětičetné květy mají nerozlišená okvětí s bělavými, vzácněji nažloutlými nebo narůžovělými okvětními lístky, samičí květy mají lísky neopadavé.

Plody jsou lesklé trojhranné nažky dlouhé 3 až 4 mm zbarvené černohnědě až černě, mají křidélka po neopadavém okvětí.

  

vložit LINK obrázku vložit LINK obrázku 

vložit LINK obrázku

 

Proč je nebezpečná? / Čím nám škodí?

Jedná se o jednu z nejúpornějších invazivních rostlin. Na svém stanovišti se díky hluboce kořenícím oddenkům rychle rozšiřuje a zcela vytlačuje původní rostlinstvo a mění nepříznivě i podmínky pro život většiny tam žijících živočichů. Rozmnožuje se převážně vegetativně pomoci odlomených oddenků, které bývají zanášeny při povodních s odplavenou zeminou na zcela nová místa. I drobné kousky oddenku většinou vyklíčí a během několika let takto nově získaný prostor zcela zarostou. Kvůli krátké době vegetace u nás semena málokdy dozrávají.

Její kořeny a listový opad navíc produkují látky s alelopatickým účinkem, tj. znemožňují růst jiných rostlin. Často takto zaberou pásy na březích řek, rozšiřují se také na náspech cest a na bývalých skládkách, kam byly zavlečeny při rekultivacích. O jejich rozšíření se postarali také včelaři, kteří tuto medonosnou rostlinu záměrně vysazovali.

U nás byla poprvé zaznamenána ve volné přírodě zaznamenána v roce 1892. Vyskytuje se hojně po celém území ČR, nejvíce v blízkosti vodních toků a lidských sídel, většinou na vlhkých substrátech s kyselou reakcí.

Křížením křídlatky japonské s křídlatkou sachalinskou vznikl hybridní druh křídlatka česká (Reynoutria × bohemica), která je obzvláště rozpínavá a proti mechanické i chemické likvidaci nejodolnější. Rozmnožuje se výhradně vegetativně a na stanovištích, kde se vyskytují také její rodiče, je vytlačuje.

O neblahém významu křídlatky svědčí také fakt, že byla dokonce zahrnuta do seznamu "100 nejhorších invazních druhů světa".

odkazy na jiné weby

  

Kontakt

invazivni-druhy@centrum.cz

 

KE STAŽENÍ

Metodika ke stažení - Návody k omezení a likvidaci křídlatky a bolševníku

 

Leták ke stažení - Jak na invazní druhy rostlin

 

 

Prezentace - Workshop 11.6.2019

 

Aktuality

Byly vloženy 2 dokumenty ke stažení - metodika a leták

 

invazivni-druhy@centrum.cz

 

Autorský kolektiv

 
©2018 | webadmin&design